Bydliště: Moravskoslezký kraj - Opavsko
Telefon: 774047051 volejte po 17 hodině
Skype: Petr Antl
E-mail: petr.a@volny.cz
 

Záhlaví stránek

 
 

Jak ochočit papouška

Jak ochočit papouška? Část I.

V první části článku zhodnotíme vhodnost jednotlivých druhů papoušků k chovu v domácnosti, k jejich ochočení a možnosti naučit se opakovat lidská slova.

Jaký druh ptáka je ten pravý na ochočení?

Prakticky každý papoušek se dá ochočit, jestliže si ho pořídíme jako mládě a budeme se mu dostatečně věnovat. Některé druhy však na ochočení a do klece nejsou nejvhodnější.

Běžně se v obchodech se zvířaty nabízejí mnohé australské druhy jako vhodní mazlíčci. Nejčastěji různé druhy rozel, neofémy, barnardi, papoušci zpěvaví, nádherní, kouřoví, dokonce i královští. Také kakariki, kteří však nepocházejí z Austrálie. Všichni tito ptáci však pocházejí z otevřených stepí a savan, jsou to tedy vynikající letci, mají velkou potřebu létat, jsou velmi energičtí a do bytu nevhodní. Navíc se většinou jedná o zástupce menších či středních papoušků, kteří se pochopitelně svými duševními schopnostmi nevyrovnají velkým druhům papoušků. Z australských druhů lze do bytu doporučit snad jen andulku a korelu. Oba tyto druhy jsou vynikající mazlíčci.

Naproti tomu papoušci Ameriky a Afriky jsou ptáci z pralesů a potřeba létání u nich není tak veliká. Spíše šplhají. Navíc jde většinou o velké druhy papoušků, tím pádem ptáky velmi inteligentní, zvídavé, poměrně snadno ochočitelné. Navíc se většinou mláďata těchto druhů dokrmují uměle - taková mláďata jsou pak na člověka zvyklá, považují ho za svého partnera a s jejich ochočením v novém domově nebývá problém. Namátkou lze jmenovat např. aratingy, pyrury, aymary, agapornise, papoušky senegalské, amazoňany, amazónky, ary.

Andulka - snad nejvhodnější ptáček na ochočení. Na svou malou velikost velmi inteligentní, velmi snadno ochočitelná, přítulná, velice zábavná, hravá a aktivní. Jeden z nejtalentovanějších druhů na mluvení, dokáže se naučit stovky slov, celé věty či písničky. Navíc není drahá, je vhodná pro naprostého začátečníka a není tak náročná ve svých potřebách jako velké druhy papoušků.

Korela - opět jeden mimořádně vhodný druh do bytu. Velmi klidná, přítulná, poměrně snadno ochočitelná. Není drahá ani náročná, navíc svou větší velikostí už nám může splnit sen o druhu většího papouška. Mluvit se většinou nenaučí, zato je velmi nadaná na opakování různých melodií a dokáže zapískat celé písničky či melodie.

Rozely - velmi obtížně ochočitelné, většinou plaché a "splašené". Nenaučí se mluvit. Mají velkou potřebu létání a velkého prostoru.

Papoušci zpěvaví - totéž jako rozely, velmi špatně se ochočí, jsou plaší, nenaučí se mluvit. Potřebují velký prostor.

Neofémy - klidní ptáci, které lze ochočit. Pokud se nám to podaří, neofémy jsou velmi přítulní a roztomilí společníci. Nicméně se nenaučí mluvit a rovněž potřebují poměrně dost prostoru.


Papoušek královský nepatří k nadaným imitátorům Papoušek královský nepatří k nadaným imitátorům



Papoušci nádherní, kouřoví, královští - poměrně klidní a také inteligentní ptáci. Jako společníci bývají velmi přítulní a zábavní. Mají však velké nároky na prostor a prostor bytu jim skutečně nepostačuje. Navíc díky poměrně velké velikosti mohou v bytě při svých leteckých pokusech napáchat škody. Nenaučí se mluvit.

Kakariki - velmi zvídaví a inteligentní papoušci, které lze snadno ochočit. Jsou však mimořádně aktivní, neustále v pohybu. Opět nevhodní do bytu. Navíc mají velkou potřebu přehrabovat se v zemi či v drnech trávy - pokud jim to neumožníme, nejenže je připravíme o zábavu, ale především o důležité výživné látky, které takto získávají, což může vést ke ztrátě opeření. Právě lysiny v peří jsou u kakariků velmi běžné. Nenaučí se mluvit.

Alexandři - tito ptáci jsou jistě velmi inteligentní, většinou jsou však velmi plaší a obtížně se dají ochočit. Rovněž mají velké nároky na prostor a lépe by se jim dařilo ve voliéře. Mohou být hluční. Pokud se pro ně přesto rozhodneme, doporučuju získat ručně dokrmené mládě. Může se z něj stát dobrý společník. Většinou se také nenaučí mluvit, nanejvýš několik slov.

Aymary - malí, ale šikovní papoušci. Lze je snadno ochočit. Jsou tišší, klidní, jako mazlíčci velmi přítulní a roztomilí. Ideální do bytu. S mluvením je to horší, většinou se nenaučí nic.

Papoušíčci - totéž jako aymary. Lze je poměrně snadno ochočit, jsou tišší a klidní. Ideální do bytu. Většinou se nenaučí mluvit.

Agapornisové - také tyto ptáky lze ochočit. Na člověka se doslova upnou a je nutno se jim hodně věnovat. Jako mazlíčci jsou velmi přítulní, roztomilí a zábavní. Nepotřebují mnoho prostoru, jsou však poměrně hluční. Mluvit se většinou nenaučí vůbec, nebo nanejvýš několik slov.

Pyrury, aratingy, papušek patagonský - velmi vhodní ptáci na ochočení. Většinou se dají lehce ochočit, jsou velmi zvídaví, inteligentní, přítulní a užijeme si s nimi mnoho zábavy. Některé druhy však mají poměrně velké nároky na prostor (zvláště papoušek patagonský) a také velmi silný hlas. Mluvit se často naučí, ale zpravidla jen několik slov.

Loriové - velmi milí společníci, naučí se mluvit, snadno se ochočí. Problémem však zůstává jejich strava, která se skládá převážně z ovoce, a tím pádem velmi řídký trus, který mají loriové ve zvyku stříkat daleko za sebe. V bytě to může být docela problém.

Papoušek senegalský, konžský a další příbuzné druhy - zřejmě jeden z nejvhodnějších ptáků jako mazlíček, na ochočení. Dospělí ptáci jsou plaší a velmi obtížně ochočitelní. Většinou jsou však nabízena ručně dokrmená, uměle odchovaná mláďata, která jsou jako mazlíčci velmi vhodná - nebojí se člověka a v novém domově si snadno zvykají. Velmi inteligentní, přítulný pták, který si svého pána zamiluje a neustále mu to dává najevo.Ve svých nárocích není tak náročný jako velké druhy papoušků a každý člověk by měl být schopen je splnit, pokud o to ovšem stojí a snaží se svému ptáčkovi vyhovět. Mluvení je individuální záležitost, ale obecně ani tito ptáci nejsou v tomto směru příliš nadaní.


Papoušek senegalský - ručně dokrmené mládě patří k nejvhodnějším druhům do domácnosti Papoušek senegalský - ručně dokrmené mládě patří k nejvhodnějším druhům do domácnosti



Amazoňan, amazónek, kakadu, ara, žako, eklektus - nejinteligentnější druhy papoušků vůbec, velice zvídaví, chytří, přítulní, mazliví, velmi nadaní na mluvení. Zvláště žako a některé druhy amazoňanů jsou v tomto směru nepřekonatelné. Zároveň jsou však tito ptáci velmi nároční a před jejich koupí nezkušené chovatele důrazně varuji!!! Běžná péče o ně není sice nijak náročná, nicméně tito ptáci jsou mimořádně inteligentní a na svého pána se velmi upnou. Pokud se jim majitel nebude věnovat neustále, celý den, papoušek se bude cítit zanedbáván, bude se nudit, bude smutný, mohou se u něj vyvinout mnohé poruchy chování. Nejčastější je vytrhávání vlastního peří či dokonce sebepoškozování, kdy si nebohý pták vytrhává zobákem kusy masa z vlastního těla! Navíc se tito ptáci často nabízí jako uměle odchovaná mláďata, což u těchto ptáků nemusí být jednoznačně výhodou - tito ptáci sice jsou zvyklí na člověka a snadno se ochočí, ale jednak se na člověka velmi upnou, což při nedostatku pozornosti jen zhoršuje jejich náchylnost na škubání a sebepoškozování se, navíc často tito ptáci považují člověka za svého partnera i sexuálního a po dosažení dospělosti se mohou stát agresivní, právě proto že se člověka nebojí a nemají před ním respekt. Výborná kniha, která umožňuje poznat duši velkých papoušků, vyšla pod názvem Proč můj papoušek...? od známé chovatelky Rosemary Low. Vřele ji doporučuji každému majiteli velkého papouška, i budoucímu. Tito ptáci se dožívají minimálně 30 - 40 let, někdy také až 60 - 70 let, a mohou nás i přežít, zvláště pokud si ptáka pořídíme v pozdějším věku. Na to musíme při koupi také myslet. A samozřejmě tito ptáci bývají značně drazí.

Ochočit lze i některé další ptáky. Velmi inteligentní, snadno ochočitelní a nadaní na mluvení jsou např. ptáci krkavcovití (vrána, havran, krkavec, straka, sojka, kavka) a špačkovití (zde uvedu především loskutáka, snad nejnadanějšího imitátora všech možných zvuků včetně lidské řeči v ptačí říši). Dále lze snadno ochočit také tak netradiční ptáky jako jsou tukani či arasari. U všech těchto ptáků bývá problém jejich krmení, skládající se především z ovoce a hmyzu, a díky tomu také velmi řídký trus.

Ostatní nesčetné druhy ptáků na ochočení doporučit nelze. Nikdy k člověku tak nepřilnou jako inteligentní papoušci či výše uvedené druhy. Nanejvýš je lze naučit sedat na prst - to je případ například zebřiček, kanárů či holoubků diamantových. Chce to ale mimořádně velkou trpělivost a úspěch není nikdy zaručen.

Důležité!

Každý pták, kterého máme v úmyslu ochočit, musí být mladý! Pokud možno co nejmladší, takový, který se právě osamostatnil od rodičů! Mnohé druhy lze sehnat jako ručně dokrmené. Takoví ptáci jsou jako mazlíčci velmi vhodní, jsou zvyklí na člověka a nemáme žádnou práci s jejich ochočením. Pouze pozor u velkých papoušků, kteří se po dosažení dospělosti mohou stát problematičtí, právě proto, že nemají přirozený respekt před člověkem. Starší jedinci bývají plaší, nezvyklí na člověka a ochočit je bývá nemožné!


Jak ochočit papouška? Část II.

Na co si dát pozor při výběru budoucího mazlíčka a kde ho shánět? Po uvážení, jaký druh by pro nás byl nejvhodnější, je načase začít shánět konkrétního jedince, našeho budoucího miláčka.

Nejprve si o vybraném druhu nastudujeme veškerou dostupnou literaturu, časopisy či internetové stránky, abychom věděli, jak ptáka ubytovat, čím ho krmit a jak s ním zacházet. Pak si pro ptáka připravíme vhodnou klec, vybavíme ji bidýlky a hračkami a nakoupíme si potřebné krmivo a všechny další potřeby. Nyní si můžeme jít vysněného miláčka koupit...

Důrazně varuji před nákupem v obchodech se zvířaty!!! Obsluha ve zverimexech je často velmi špatně informovaná, o chovu a péči o ptáky mnoho neví a může nám dát špatné či zavádějící informace. Navíc to často dělají úmyslně, ve snaze prodat zvíře za každou cenu. A především - samotní ptáci v obchodech bývají ve velmi špatném stavu, často i nemocní, nemluvě o tom, že nevíme nic o jeho původu a stáří! Sama jsem se setkala v obchodě se senegalci či amazoňany, evidentně staršími ptáky a, soudě podle jejich plachosti, ptáky z dovozu - a samozřejmě byli nabízeni jako ochočená ručně dokrmená mláďata za nehoráznou cenu! Stejná situace je i běžných druhů ptáků, např. andulek či korel.

Rovněž varuji před nákupem ptáka z dovozu - což se týká hlavně velkých papoušků. Ptáci z dovozu bývají sice levní, ale zato starší, plaší, špatně ochočitelní. Je to pochopitelné - celý život prožili volně v přírodě a najednou se objevil člověk, pochytal je do klecí a vezl daleko od domova. Takový šok je pro ptáky tak obrovský, že se z něj nemusí nikdy vzpamatovat. Proto takové ptáky ponecháme jen zkušeným chovatelům, kteří už si s nimi budou vědět rady.

Nákup na burze či na výstavě také není nejvhodnější. Nevíme, z jakých podmínek pták pochází, jak byl krmen, jak o něj bylo pečováno.

Jedinou správnou možností, zvláště pro nezkušeného začátečníka, je návštěva u důvěryhodného chovatele, který nám ukáže své chovatelské zařízení, seznámí nás s dosavadním způsobem krmení a péčí o ptáka, přesvědčíme se, že je s ptáky slušně zacházeno a především budeme mít jistotu, že jde o mladého ptáka. Přímo u chovatele se můžeme s mláďaty seznámit a vybrat si to pravé. Navíc není problém navštívit chovatele několikrát a pozorovat, jak naše vysněné mládě roste.

Většinou jsou ptáci kroužkovaní, což nám poskytuje jistou záruku o stáří ptáka. Na kroužku je vyraženo CZ (jako Česká republika), nějaké pořadové číslo a rok narození ptáka, např. 07.




Mládě většinou lze poznat podle vzhledu. Mladí ptáci jsou nevýrazně zbarveni, mají matné barvy opeření, kratší ocas, většinou také světlý či masově zbarvený zobák a tmavé oko. Dospělí jedinci mají často duhovku bílou či žlutou a zobák tmavý, samozřejmě záleží na druhu ptáka. Mladé andulky navíc poznáme na první pohled podle vlnkování, které sahá přes čelo až k ozobí - dospělí jedinci mají čelo jednobarevné, bez vlnkování.

Jak postupovat při ochočení ptáka?
Po návratu domů ptáčka přemístíme do již připravené klece. Z přepravky ho nevyndáváme rukou, aby se jí později nebál, ale otevřeme krabičku, podržíme jí u klece a počkáme, až si tam pták sám přeleze.

Nyní ho necháme jeden až dva dny rozkoukat v novém domově, pouze mu velmi opatrně doplňujeme krmení a vodu.

Poté můžeme začít s ochočováním. Zásadně neděláme rychlé pohyby, které by mohly ptáka vystrašit. Pohybujeme se pomalu, klidně a neustále na ptáka mluvíme tichým, klidným hlasem. Zpočátku jen sedíme u klece a s ptáčkem si povídáme. Jakmile se nás přestane bát a uklidní se, můžeme mu začít nabízet přes mříže klece pamlsky - např. klas senegalského prosa, piškot či kousek ovoce. Stále na ptáka mluvíme a opakujeme jeho jméno. Po čase určitě zvítězí zvědavost či chuť a pták pamlsek ochutná. Pak můžeme začít nabízet pamlsky i uvnitř klece - vložíme ruku s pochoutkou do klece a čekáme, až si pták poprvé vezme. Jakmile se osmělí, máme vyhráno. Stále mu nabízíme pamlsky a mluvíme na něj, dokud nám nezačne důvěřovat. Pak už můžeme poprvé zkusit ho vyndat ven z klece. Klidně ptákovi nastavíme prst před bidýlko a jemně mu tlačíme na nožky, tak, aby byl nucen přestoupit na naši ruku. Jakmile se pták začne plašit, ihned přestaneme, klidně ruku zase vyndáme a pokračujeme za chvíli. Nikdy ptáčka nevypouštíme, dokud není ochočený a zvyklý na náš byt! Zbytečně bychom ho pak stresovali, až bychom se pokoušeli ho chytit a následkem toho bychom přišli o jeho důvěru!.

Jakmile ptáček poprvé nastoupí na naši ruku, máme skutečně vyhráno. Nyní už je na nás, abychom přátelství s ním nadále jen prohlubovali. Ptáci mají překvapivou paměť a pokud bychom mu nějak ublížili, bude si to pták dlouho pamatovat.

Doba ochočování je u každého ptáka rozdílná. Každý pták je jiný. Některá andulka se ochočí za 2 týdny, jiné to bude trvat třeba 3 měsíce. Nesmíme však ztrácet trpělivost, pokud je ptáček mladý, úspěch se jistě dostaví. Také starší ptáky je možno ochočit, vyžaduje to však obrovskou trpělivost a může to trvat roky. A nemusí se to podařit vůbec.

Pochopitelně s ručně dokrmenými mláďaty je vše daleko jednodušší, na člověka jsou zvyklá a nebojí se ho. Zde je uvykání na nového majitele otázkou několika málo dní.

Jak zacházet s ochočenými ptáky?
Ochočený pták považuje člověka za svého partnera a je na něm zcela závislý. Musíme se mu proto neustále věnovat, probírat mu peří, hrát si s ním a vymýšlet mu stále nové zábavy, aby se nenudil. U zanedbávaných ptáků se mohou vyvinout mnohé poruchy chování. Takový zanedbávaný pták se bude trápit a steskem může i uhynout.

Dalším pravidlem je, že s ptáčkem musíme stále zacházet klidně, nezvyšovat hlas či mu dokonce neubližovat. Každou křivdu si ptáček pamatuje velice dlouho a možná už nikdy nám nebude plně důvěřovat.

Pro koho není ptačí společník vhodný?
Rozhodně si nepořizujeme ptačího miláčka, pokud jsme celý den v zaměstnání či často jezdíme pryč z domova - na dovolenou, na služební cesty či každý víkend na chalupu. Jak už jsem uvedla výše, ochočený pták potřebuje stále společnost a rozptýlení. Pokud jsme často mimo domov, pořídíme si ptáky dva. Dva ptáci si budou vzájemně dělat společnost a tu lidskou potřebovat nebudou. Navíc se můžeme pokusit o odchov mláďat, což je nezapomenutelným zážitkem.